Le Maňas - 24 hodinová cyklistická jízda


Aktualizováno 10.5.2024

Vybrali jsme datum a směr letošního ročníku: 1.-2.6. 2024 se pojede do Drážďan.
Délka trasy se předpokládá opět okolo 400km s preferovaným plochým profilem.

Vyrážet se bude tak, abychom okolo 10:00 projížděli Kralupy nad Vltavou (to v případě že budeme vyrážet z Prahy - pak by start byl v 9:00) , nebo nasedneme na Masarykově nádraží v 9:12 na vlak a start bude v 10:00 z Kralup.  Toto bude rozhodnuto do 12.5. 

Všichni zájemci o účast jsou vítání!

Za organizační dvojici DuSt sepsal KoS.

Detaily, dodatečné informace a aktualizace budou přidávány na tyto stránky průběžně.

Kontakt: lemanas@ens.cz případně přes https://www.bike-forum.cz/forum/lemanas-2024

------------------------------------------------ Ročník 2023 ------------------------------------------------

Video z ročníku 2023: https://youtu.be/gWmBmy5_q0s

Aktualizováno 3.7.2023 - report z jízdy

Start obnoveného závodu/jízdy Le Maňas 2023 byl v Kralupech nad Vltavou 1.7.2023 v 10:00.

Bylo nás, vzhledem k ohromujícímu zájmu o účast, celkem... dva. No a kamarád bydlí kousek od Kralup, takže místo startu se tak nějak nabízelo. Vyráželi jsme těsně po desáté na Veltrusy, kolem zámku a dál podél vody na Mělník a pokračovali po levém břehu až do Roudnice nad Labem, kde jsme si dali v restauraci normální oběd. Mno... tedy normální... Jako hotovku měli svíčkovou a tak jsem si poručil dvojitý knedlík.

Paní si mne změřila pohledem a povídá "Opravdu?".

"Ano!" odpovídám já.

Paní s pochyby v hlase: "..ale to je 12 knedlíků!" (nakonec jich bylo jen deset)

"Jo..!" odpovídám já a obsluha nás opouští s pochybovačným výrazem o mém duševním zdraví ve tváři.

Ano, trochu jsem machroval ale doufal jsem, že to budou klasické napěněné knedlíky (konzistence houbičky na nádobí). Kdyby to byly knedlíky co dělá moje máma (s kusy housek v hutném těstě), tak jsme mrtvej! :D

I tak jsem ale věděl, že musím jíst rychle, protože jen co zaženu prvotní hlad, už to budu do sebe soukat pomalu. Dal jsem to a kolega oné paní po pár minutách hlásil do vnitřního lokálu "...on to snědl!" Jídlo bylo dobré a jel jsem na něj další skoro dvě hoďky.

Foukalo ovšem od západu, takže všechny kousky cesty na západ byly tlačenkou proti větru.

V Ústí stavíme na benzínce a doplňujeme cukry.

Pak se vítr stočil trochu více na jihozápad a tak nám cesta mezi Ústím nad Labem a Děčínem utíkala o poznání veseleji. Cesta je víceméně bezproblémová, jen moje plánování nebylo bezchybné a tak sem tam dojde na gravelový úsek, případně si chceme odskočit a čilý provoz nám to bez veřejného pohoršení znemožňuje.

Další doplnění cukrů probíhá až Pirně, kde kolem sedmé nakupujeme v místním obchoďáku. Opět nějaké džusy, gumové medvídky, housky, salám atd. Najíme se a vyrazíme do Drážďan, kam dorážíme dvacet minut před devátou na Schlossplatz. Chvilku si to tam fotíme, objedeme centrum a lehce po deváté vyrážíme zpět s úsměvem na rtech, neb už jsme za půlkou...

Bohužel počasí začíná pracovat na tom, abychom se nenudili - obloha se zatahuje a kvapně se k nám přibližují srážky, jak si kontrolujeme na radaru. Dobr je, že nám fouká víceméně do zad, či zezadu z boku, horší je, že tentokrát pršet bude. Podvědomě přidáváme, ale před Pirnou dojíždíme už za tmy chlapíka na handbiku, který má jen blikačku vzadu, ale vepředu nic - jede po tmě. Blázen! Lámanou němčinou se ho ptám zda "Kein licht?" - prý že "Nein..." - a pak ještě něco, ale tomu nerozumím. Jen z tak nějak mi z fragmentů dochází, že si vyjížďku natáhl o trochu více, než původně chtěl. Po pěti minutách nám přeje (asi) šťastnou cestu a že už je doma (padlo slovo "house"). Tak ho opouštíme a jedeme dál svůj závod před deštěm. Pomalu začíná krápat a krápání houstne. Stavíme a zalézáme do přístřešku na nádraží Kurort Rathenu, kde počkáme až přeprška přejde - občerstvíme se a zjišťujeme, že naše zásoby pití povážlivě klesly, zato možnosti někde něco koupit v Německu v sobotu v půl jedenácté večer jsou dost mizivé. Pokračujeme za občasného sledování radaru dál, planě zkoušíme, zda by třeba v Königsteinu něco nebylo, ale městečko jak po vymření, tak jedeme dál. Pomalu začíná pršet a je to tentokrát poněkud silnější - pěkně masivní kapky a houstne to - nikde tu není nic kam by se dalo schovat, tak berem první dostupné místo - drenážní proluku pod železniční tratí kam zalezeme a kde se hodinu schováváme před deštěm. Tedy původně jsme se tam měli schovávat jen asi 20 minut, jenže místní terénní nerovnost způsobila, že původně malý mrak nad námi začal nabírat na velikosti a nehodlal odletět. Takže navlékáme nepromokavé věci a jedeme dál, abychom se o 45 minut později schovávali opět, tentokrát pod železničním mostem kousek před Děčínem.

Při průjezdu Děčínem stavíme na Benzině, která je okupována ze zadní strany místní postavičkou jménem "Božka", který pořád řve do okolí "nadávky". Zatímco se občerstvujem, Božka přichází k nám před vchod Benziny, sedá si, ale ztrácí rovnováhu a svalí se na záda. Zvedne se, zapaluje si cigáro a ptá se, zda jsme Češi. Oba ho ignorujeme a tak další "diskusi" táhne sám Božka:

"Jste Češi?"

"Rozumíte česky?

"To já sem ušel 70 kilometrů! A sám, bez kola!"

"Ujeli byste 70 kilometrů?"

"Neujeli! A já to ušel sám, protože jsem Božka!"

Mezitím dohulí, a se slovy "Ste dementi!", " Nejste Češi!" odvrávorá do tmy.

My dopijeme, dojíme a pokračujeme na Ústí, kam dorážíme o půl páté.

Kupujeme klasické kombo Cola+něco a pokračujeme celkem bez problémů směrem na Litoměřice. Cestou využíváme nulového provozu a jedeme víc po normálních silnicích a tím objíždíme značnou část gravel úseků. Další schovku před deštěm máme na autobusové zastávce po průjezdu Terezínem a poslední v Nové vsi (opět benzínka). Do Kralup dorážíme takřka na minutu přesně po 24 hodinách - Starkys je skoro doma, já musím ještě do Prahy - podél Vltavy (Řež objedu vrchem) a pak přes Stromovku, Letnou a Strahov dorážím po dvou hodinách domů.

Celkem najeto 383km, celkový čas 26 hodin a čtyři minuty.


Takže zase za rok!

Kontakt: lemanas@ens.cz